Před zahájením školní docházky dívka znala některá písmenka, protože se je učila doma s rodiči. V první třídě v hodinách českého jazyka žáci používají Písmenkář, který je hodně barevný a některá cvičení nejsou úplně přehledná. Dívce dělalo potíže soustředit se a ukazovat si, na kterém řádku právě čtou. V některých chvílích byla nesoustředěná a sledovala dění ve třídě místo toho, aby dávala pozor a ukazovala si písmenka v učebnici. Čtení pro ni někdy bývalo zdlouhavé a únavné. Využila jsem proto tzv. „čtecího okýnka“. Jeho použitím se pozornost dívky zaměří pouze na písmenko, příp. slovo, které se právě ve třídě čte. Pomůcka jí pomáhá zůstat soustředěná na to, co se v danou chvíli právě dělá. Napomáhá i v případech, kdy je dívka vyvolaná, a může správně přečíst právě to písmenko nebo slovo, které je na řadě. Jde o kousek tvrdého papíru, ve kterém je vystřižený čtvereček, který se přiloží na místo na stránce, kde se čte, a postupně se posunuje až na konec textu cvičení.
Dívce tento způsob pomáhá lépe se soustředit na právě probíhající činnost a přispívá k motivaci získat další nálepku či jedničku, z čehož má velkou radost.
Bc. Markéta Dobiášová, asistentka dítěte s ADHD
Ukázka pochází z portfolia Aktivity vhodné pro práci s dětmi s ADHD, které bylo vytvořeno v rámci projektu Prohlubování klíčových kompetencí pedagogů, jiných odborníků a rodičů jako podpora vzdělávání dětí se syndromem ADHD (Číslo projektu: CZ.1.07/1.2.12/01.0002). http://www.neklidne-deti.cz/
DOBIÁŠOVÁ, M.; HÁJKOVÁ, M.; NEŠPOROVÁ, M. Aktivity vhodné pro práci s dětmi s ADHD: Portfolio vytvořené v rámci projektu Prohlubování klíčových kompetencí pedagogů, jiných odborníků a rodičů jako podpora vzdělávání dětí se syndromem ADHD. Brno: Centrum pro rodinu a sociální péči, 2015.
Alžběta Peutelschmiedová
24.7.2015 at 13:45Vrací se mi slova prof.Miloše Sováka(spec.pedagogové budou vědět, o kom je řeč): „Kdybychom více četli, nemuseli bychom tolik objevovat“. S tzv.čtecím okénkem jsme se mohli seznámit již v první polovině 80.let (minulého století).Jeho klady a zápory tehdy rozebírala ve své průkopnické knížce Nauč mě číst a psát paní Hana Tymichová (doporučuji vyhledat! Vycházela opakovaně.). Proč asi bylo to „čtecí okénko“ opuštěno v době konjukturálního vzepětí zájmu o poruchy učení, zejména o dyslexii, dysgraxii a…však někteří pamatují. Zasloužilo by to delší, časově „antiprázdninový“rozbor. Rozhodně to není tak jednoduché a jednoznačné, jak autorka blogu uvádí.
Úsměvná vzpomínka navrch.Po jedné ze svých prvních ředitelských hospitací v hodině čtení (na začátku 60.let!) jsem při rozboru hospitace z úst moudrého pana ředitele Štrance uslyšela: „Hodina to byla pěkná, ale děti si při čtení ukazovaly prstem“. Slíbila jsem , že si to budu pamatovat – a jak vidno, slovu jsem dostála. Tehdy jsem to prostě brala tak, že hospitující je od toho, aby na proběhlé hodině „něco našel“.Dnes je tedy – viz blog – ukazování prstem při čtení v pořádku? Inu, člověk se pořád učí!
Pavlína Hublová • Post Author •
24.7.2015 at 13:52Děkujeme za doplnění, paní Peutelschmiedová. Tento blog si neklade za cíl vnášet něco převratného do výuky, je to opravdu jen sdílení zkušeností asistentky dítěte s ADHD. I proto jsme tyto kazuistiky zařadili právě do blogu. Ale pokud čtenáře námět či metoda osloví, nebudeme se zlobit 🙂
Věřím, že to bude tak chápáno i u dalších příspěvků.